Trojnásobný vítěz zůstává nejúspěšnějším jezdcem v devítileté historii Eset Cup Series. Letos se ale hlavní pozornost jezdce a majitele týmu ARC Bratislava soustředila na premiéru ve vytrvalostním mistrovství světa. Součástí byl start na nejslavnějším závodě světa, čtyřiadvacetihodinovce ve francouzském Le Mans. Přesto si Miro Konopka udělal čas i na Eset Cup Series.
Proč tě právě tato pohárová série tak láká?
Především je to o pohodě a příjemném setkání s přáteli, které si užívám s přibývajícím věkem stále víc. Pokaždé se na to těším. Letos jsme měli nabitý kalendář díky účasti ve vytrvalostním mistrovství světa, ale naštěstí se tři volné víkendy našly a já se svým týmem mohl přijet na Hungaroring, Slovakiaring a do Brna. V LMP jsem nakonec v Esetu skončil druhý, ale o výsledek nešlo. Je prostě krásné tady být, setkat se i s fanoušky a nabídnout jim závody sice se staršími, ale stále zajímavými prototypy. Přiznám se, že vypravit se do Brna krátce po startu v Le Mans nebylo jednoduché, ale nemohl jsem si to nechat ujít. Masarykův okruh je prakticky mojí domácí tratí. Tady jsem absolvoval okruhovou závodní školu u Jiřího Mičánka a jel první závod. O to příjemnější bylo, že jsem startoval se svým synem Maťem, který měl za sebou premiéru na Le Mans.
Na Slovakiaringu jste se představili v projektu Eset Race Star. Davidu Němčekovi se splnil sen. Jak se to líbilo tobě?
Mě také, protože jsem chtěl, aby si David, který je špičkovým jezdcem v SIM racingu, konečně vyzkoušel reálně, jak se jezdí jeden ze špičkových středoevropských šampionátů. To už nebyla počítačová hra. Vedl si dobře, ale motoristický sport je o financích. Ani já jsem nepočítal, že bychom tým rozšířili o další vůz. Nyní máme sedm různých závodních aut, o víc už bychom se starat nemohli.
Jak jsi byl spokojený s vaším vystoupením v Le Mans?
Čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans byla vrcholem sezony. Nádherný podnik, který jsem absolvoval popáté. Letos poprvé s vozem Oreca 07. Posádku spolu se mnou tvořil můj už tradiční parťák Oliver Webb a poprvé syn Matěj. Začátek jsme měli výborný, ale pak přišly technické potíže. Ale zabojovali jsme, nevzdali to a závod dokončili. V LMP2 jsme obsadili šestnácté místo, ve třídě PRO/AM šesté, což je můj historicky nejlepší výsledek. V absolutní klasifikaci jsme skončili na 24. místě. Chtěl jsem být v první dvacítce. Nepovedlo se, ale stejně jsem byl spokojený. Musíme být realisté, jsme malý tým.
A když se ohlédneš za vytrvalostním mistrovství světa, jak hodnotíš vaši premiéru?
Odvedli jsme na premiéru dobrý výkon. Jsem rád, že právě čtyřiadvacetihodinovka, která byla součástí šampionátu, patřila k našim nejlepším závodům. Úvod seriálu ale ovlivnil start s vozem Ligier JS P217, který prostě na konkurenci nestačil. Na každém okruhu ztrácel Ligier na vozy Oreca 07 na kolo 2-3 sekundy. To byla propast. Za takové peníze by nemělo cenu dál pokračovat. Naštěstí se nám podařilo po velkém úsilí sehnat vůz Oreca 07. Bylo to jediná šance, jak bojovat alespoň ve druhé polovině šampionátu ve středu startovního pole. Zvládli jsme i závěrečné závody v Bahrajnu. Celkově jsem v LMP2 obsadil 25. místo, ve třídě PRO/AM osmé a v týmech jsme byli pátí.
Co chystáš v příští sezoně?
V únoru bychom chtěli opět vstoupit do Asijské Le Mans Série. Rád bych pokračoval i ve vytrvalostním mistrovství světa a startoval v Le Mans. Příští rok mi bude šedesát, tak by to byl hezký dárek. Navíc o start v Le Mans jsem sedm let bojoval a chtěl bych se tady rozloučit umístěním v první dvacítce. A samozřejmě nebudu chybět při Eset Cup Series.