Drtivá převaha Tomáše Pekaře v letošní sezoně Clio Cupu byla znát při každém závodním víkendu. Většina vítězství způsobem start-cíl by se mohla jevit jako nezáživná. Pekař měl však pro případy, kdy zrovna s nikým nebojoval, náhradní plán. Začal soupeřit sám se sebou…
Tomáši, po velké nehodě v Mostu hned v první zatáčce jste měl na dalším podniku šanci získat titul s předstihem. Jak jste po zkušenosti s nehodou přistupoval k takovému rozhodujícímu závodu?
Po zkušenosti z Mostu jsem se chtěl podobným situacím vyvarovat. V první zatáčce Slovakia Ringu jsem byl opatrný a teprve potom jsem se snažil jet co nejrychleji a zajíždět stabilní časy.
Další titul Clio Cupu jste stvrdil výhrou v předposledním podniku. Co vás motivuje zde nadále závodit, když nejčastěji vyhráváte způsobem start-cíl?
Nechci, aby to znělo namyšleně, ale zkrátka se ukázalo, že mi letos nemohl nikdo konkurovat. Jen Jerzy Spinkiewitz na Hungaroringu. Proto starty v Clio Cupu beru i jako formu tréninku do evropského šampionátu Clio Cupu. Minimálně v úvodních kolech jsem schopen soupeřit s rychlejšími Clii čtvrté generace, ale pak se rozjedou a já už vlastně soupeřím jen sám se sebou. Například na Slovakia Ringu bylo obrovské vedro, takže jsem to bral jako zatěžkávající zkoušku mého těla.
Vaše vítězství jsou ale výbornou propagaci týmu Carpek Racing, je to tak?
Určitě je pro tým dobré, když se vyhrává. Lidé si nás všímají a vědí, že svou práci odvádíme dobře. Když je v týmu více jezdců, je to pozitivní pro všechny. Našim klukům předávám data a on-boardy, takže mají čerstvé informace a mohu s nimi konzultovat veškeré poznatky.
V průběhu let se u Carpek Racing vystřídala řada mladých a rychlých závodníků. Zkrotit jejich horké hlavy však musí dát zabrat…
Je pravda, že někdy jsou závody bezkonfliktní a někdy se to zkrátka nepovede. V Mostu se stalo, že se dva naši jezdci střetli až za šachovnicovým praporkem a bylo z toho konflikt. Byl bych samozřejmě rád, kdyby se takové věci neděli, ale jsou to mladí jezdci, plni odhodlání závodit. To občas přináší takové situace. Mým úkolem je konflikty řešit. Docílit toho, aby spolu komunikovali. Nejhorší je, pokud se jezdci mezi sebou přestanou bavit a začnou dělat, že ten druhý neexistuje.
Tomáši, poslední otázka. Co pro vás znamená oranžová barva?
(Chvíle zamyšlení, pozn. red.) Celé to vzniklo v době, kdy jsem v Octavia Cupu závodil u Ivana Vršeckého. Dostal jsem oranžové auto a ta barva se s námi táhne až do současnosti. Občas byly nějaké výjimky, ale pokaždé jsme se vrátili k oranžové, která se stala naším poznávacím znamením. Navíc přitahuje televizní kamery. V minulosti v dobách Clio Cup Bohemia bylo krásně vidět, jak upoutáváme pozornost kameramanů a mnohdy jsme byli v záběru nejdelší čas.
