Pátý muž letošního ročníku Renault Twingo Cupu Matěj Korený poskytl rozhovor pro oficiální stránky ESET V4 Cupu. V něm promluvil například o svém premiérovém vítězství, závodění proti svému bratrovi Tomášovi nebo také o plánech do budoucna.
Matěji, letos jste se v konečném pořadí Twingo Cupu umístil na páté příčce. Jak byste uplynulý ročník zhodnotil?
Sezona byla určitě zajímavá. Jednalo se o první rok, kdy jsem závodil i se svým bratrem. Konečně jsem tedy měl na trati s kým spolupracovat. Pomohlo mi to, což dokazuje i mé obrovské zlepšení z hlediska dosažených výsledků. V Twingo Cupu se zkrátka nedá závodit osamoceně. Vůz je příliš slabý a člověk musí využívat větrný pytel ostatních aut.
Letošní sezona vám mimo jiné přinesla i premiérové vítězství, pro které jste si dojel ve druhém závodě na Slovakia Ringu. Jaký to byl pocit vystoupit poprvé na nejvyšší stupeň?
Jak jsem říkal, letos jsem se hodně posunul dopředu. Byl to výsledek velké dřiny, hodně jsme se připravovali a konečně to vyšlo. Svou roli tam samozřejmě sehrálo i štěstí, ale takový je motorsport.
Je tedy druhé slovenské klání pro vás tím nejlepším momentem sezony, nebo byl v letošním ročníku nějaký závod, na který budete vzpomínat ještě radši?
V mé paměti zůstane vrytý poslední závod na Hungaroringu, kde jsme byli s bratrem diskvalifikováni za údajné porušení naprosto nesmyslného pravidla o vzájemné pomoci na trati. Na Hungaroringu dělal organizátor jednu chybu za druhou a tak i když nejde zrovna o něco, co by si lidé dali za rámeček, naučil jsem se díky tomu, že ani ředitelství závodu není dokonalé a je potřeba brát závody i trochu s humorem. Bohužel jsem tak přišel o lepší umístění v celkovém pořadí, ale nechci tady vytvářet nějaké konspirace. Doma jsme to vzali s úsměvem a šli jsme dál.
A teď to vezměme z druhé strany. Na kterou chvíli z letošní sezony budete vzpomínat naopak nerad?
Asi na Red Bull Ring, kde jsem na výjezdu z poslední zatáčky ztratil dvě pozice a tím pádem i stupně vítězů. Ale i to k motorsportu patří a nevnímám to nijak zvlášť negativně.
Jak jste již několikrát zmínil, na závodní dráze jste se v letošním roce potkával mimo jiné i s bratrem Tomášem. Jaké je závodění proti svému sourozenci? Přistupujete k němu na okruhu například nějakým odlišným způsobem než v případě ostatních jezdců?
Jak jsem říkal na začátku, v Twingo Cupu je životně duležité spolupracovat. Nevnímali jsme se tedy jako soupeři, ale maximálně jsme spolupracovali. Skutečnost, že jsme sourozenci, podle mě představovala velkou výhodu. Skvěle se nám komunikovalo a dokázali jsem spolupracovat mnohem lépe než většina soupeřů. I toto ale bohužel vedlo k již zmíněné situaci v posledním závodě na Hungaroringu.
Kdo z jezdců byl pro vás v letošní sezoně nejzáludnějším oponentem?
V letošním ročníku účinkovala spousta rychlých pilotů. Asi nejtvrdší ale byla trojice Mark Škulj, Nik Stefančič a Gašper Dernovšek. Při soubojích s nimi často docházelo ke kontaktům.
A byl naopak v letošním startovním poli někdo, s kým jste bojoval rád?
Pokud mám jmenovat soupeře, který byl velice rychlý a byla radost s ním bojovat, tak to je Jaka Marinšek.
Poslední otázka se bude týkat vašich plánů pro nadcházející sezonu. Budete i nadále pokračovat v Twingo Cupu nebo upnete svou pozornost k jinému šampionátu?
V tomto případě ještě nic nevím. Budeme se poohlížet po nových možnostech, jelikož jsme ale s bratrem dva, není pro nás snadné sehnat finanční prostředky. Možná se budeme ubírat cestou nějakého vytrvalostního šampionátu, ale jak jsem říkal, vše je otevřené a zatím v jednání.